KDE JSOU VŠICHNI, HOLLE?

 

KDE JSOU VŠICHNI, HOLLE?

- Kde jsou všichni, Holle?

Jsou mrtví, Dave.

- Ale kdo?

Všichni , Dave.

- Co? I kapitán Hollister?

Všichni jsou mrtví, Dave.

- A co Todhunter?

Všichni jsou mrtví, Dave.

- A co Selby?

Je mrtvý, všichni jsou mrtví, Dave!!

- Petersen ale ne?

Všichni jsou mrtví Dave, Gordon, Beny, ano i Chen..Všichni, všichni jsou mrtví, všichni jsou mrtví, Dave!!!!!!

- Počkat, snažíš se mi říct, že jsou všichni mrtví?

 

 

Znáte Červeného trpaslíka? Jasně, kdo by ho neznal. Tohle je celkem vtipný dialog, ne? Ten Dave je ale hloupej,…Komika Červeného trpaslíka je často založena právě na hlouposti posádky, ale nemohl by se takový dialog odehrát i v našem životě a neodehrává se tam třeba každý den jednou, dvakrát, tisíckrát, ..vlastně v každé větě, kterou proneseme?

 

Nevěříte? Ukážu Vám konverzaci s mým kamarádem, skutečnou, ne smyšlenou.

Potřebovala jsem zjistit, jak se dostat do Králova Pole (část Brna) šalinou. Kamarád mě zná moc dobře a ví, že přijedu vlakem do Brna, takže jsem nepovažovala za důležité napsat, že samozřejmě tím myslím, jak dlouho trvá cesta jedničkou a kde mám přestoupit.

Napsala jsem mu:

Mohl bys mi napsat, kolikatkou se dostanu do Krpole na nádraží a kolik pozabere času? Stačí půl hodina?

Dostala jsem odpověď:

Tak třeba od nás z kolejí se dostaneš kombinací 53, 12 a x30 a cesta trvá tak 15 minut. Třeba z Řečkovic se dostaneš busem 41 a cesta trvá 10 minut. A pak třeba ještě z Adamova se dostaneš vlakem s přestupem v Židenicích a cesta trvá 28 minut.

Asi si říkáte, jéje, ta se má, takového kamaráda mít.. jen si člověk řekne a hned dostane potřebnou informaci, ale představte si, já měla spíše chuť ho uškrtit, divíte se? On mi popsal všechny možné spoje, ale nenapsal ten jediný, který jsem potřebovala, jemně J jsem mu to naznačila, že jsem chtěla vědět úplně jiný spoj.

Reakce mého kamaráda:

Jo taaak, tak to stačilo napsat hned, odkud, že to potřebuješ jet. Zjistím.:-)Nenapsalas odkud chceš jet, tak jsem Ti poslal tři náhodné spoje, co mě napadly. Odpověděl jsem Ti přesně na to, na co ses ptala J (ještě s dvěma bonus spoji), ale bylo ti to úplně k ničemu…

Co tím chci vlastně říct J

Dva dialogy z mnoha, jistě znáte takových spoustu. Co mají společného?

NEPOCHOPENÍ.

Nepochopení, které může rozesmát, jako v těhle dvou ukázkách, ale ne vždycky, někdy to může taky zabolet a nadělat strašné komplikace.

Vydávají se knížky o ženách a mužích, muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Ale myslím, že jen na tomhle nestojí ty někdy fatální chyby. V druhém dialogu, který jsem popsala najdete exemplář vzorového muže z těch knih o Marsu a Venuši, tady o tomhle člověku se píšou knihyJ Žena řekne ano, ale myslí ne.. a muž to nepochopí, protože slyší ano a netuší, že tím může být myšleno ještě něco jiného. A i když v těch smskách mi to dělal ten kluk naschválJ tak se to ale moc od skutečného myšlení jeho konkrétně a možná hodně mužů neliší.

Jenže (nebude to žádný objev) ale nejen muži a ženy myslí odlišně, ale myslí jinak i každý z nás. Větu, kterou někdo pronese zcela neutrálně s nevinným záměrem, může někoho druhého hluboce urazit. Někdo si celé dny láme hlavu nad něčím, co udělal nebo řekl a druhý ani neví, že ten druhý člověk něco udělal nebo řekl.

TO jsou ještě takové věci, které jsou neúmyslně nevyřčené.

Ale někdy lidé si neříkají věci záměrně, nevysvětlují si, co by stálo za vysvětlení, uhýbají očima, zabalují věty do spousty jiných slov a myslí si, tak, dyť jsem to přece řekl, musel/a to pochopit, je to přece naprosto jasné. Ano to je, ale většinou to je jasné jen jedné polovině z dvojice komunikujících. Jsou věci, které se těžko říkají nebo těžko přiznávají, je těžké říct někomu něco škaredého, kritiku, něco z čeho ten dotyčný může být smutný, je těžké říct něco, za co se sami stydíme, ale vždycky to stojí za to, protože si tím člověk může ušetřit spoustu času a taky trápení. Naučme se takovým věcem, bude pro nás pak život daleko jednodušší.

- Lidé někdy nerozumí našim slovům, protože v nich slyší úplně jiné významy, tak se vždy raději přesvědčme, zda to, co jsme řekli, oni opravdu slyšeli a až uslyšíme – Počkat, snažíš se mi říct, že jsou všichni mrtví?

tak můžeme spokojeně odejít – POCHOPIL/A.